11.kolo Blevice - SK Stehelčeves

Na Blevickém trávníku se nevyhrává často, letos tam padl i leader a horký favorit naší skupiny Černuc. A navíc se nám tam vůbec nedaří. Loni jsme tam podali výkon přímo žalostný, byť jsme prvních 10min. soupeře válcovali a vedli jsme dokonce 1:0.

A dnešní zápas byl hodně podobný, jen s tím rozdílem, že jsme z našeho tlaku neskórovali. Půlhodinu jsme po té při mírném tlaku domácích drželi bezgólový výsledek a pak jsme během dvou minut dvakrát inkasovali z prakticky totožných situací. Nejprve z naší pravé strany přišel nádherný centr za obranu a ve sprintu rychlejší Blevičák než Rejdík dával z malého vápna 1:0. Pak z druhé strany centr mezi dva naše obránce a blevický hráč hlavou - 2:0. A když si po stejné akci na začátku druhé půle srazil míč do vlastní brány Donoval, bylo po zápase. Prohrávali jsme zaslouženě. Hráli jsme bez chuti a zájmu, vepředu jsme nepodrželi chvilku balón. Myslím, že si obrana připadala, jako by hrála proti zdi. Je to podivný paradox. Máme v záloze relativně kvalitní hráče, zkušenou obranu rozhodně s nižším věkovým průměrem než třeba právě Blevice, dobrého brankáře, na jehož vrub jde jen málo branek. A přesto v každém utkání zbytečně moc inkasujeme.

Od třetího obdrženého gólu jsme byli lepším týmem my. Zda to bylo zlepšenou naší hrou, či polevením ze strany soupeře nevím. Vím jen, že začala fungovat spolupráce v záloze, trio Stehlík Tuček Nešvera svými přihrávkami několikrát zamotali domácím hlavu a vytvořili jsme si i několik šancí. Jenže místo toho, abychom se přeci jenom pokusili zvýšenou bojovností něco se zápasem udělat, začali jsme hledat příčiny našeho neúspěchu jinde. A oběť se našla. Byl jím rozhodčí Švagr, blevický kamarád, se kterým se nemáme rádi. Vím, že dokáže leccos, ale tentokrát pískal v mezích normy, rozhodně jsme neprohráli kvůli němu a nakonec mu můžeme být vděčni za to, že jsme dohráli v plném počtu. Já být na jeho místě, tak minimálně Řezáč by za své chování vůči němu nedohrál. Aby největší diskutéry od červené karty uchránil, stáhl je trenér ze hry. Jenže ani to nepomohlo, protože po ukončení zápasu se s rozhodčím do další diskuse pustil Řezáč. Stálo mě to nemalé úsilí, poklonkování a úlisného pochlebování rozhodčímu při podepisování zápisu, aby se o incidentu nezmínil. Až mě bylo ze sebe samého trapně, ale co bych pro náš tým neudělal, že? Při třetím našem letošním útoku na rozhodčí by disciplinární komise určitě zvolila hodně přísný trest. Některým hráčům je to jedno (jeden z nich se i v tom smyslu vyjádřil), že si dva měsíce nekopnou. Mně ne a jim by to také nemělo být lhostejné, protože tím oslabují mančaft a nejsme zrovna v situaci, kdy si to můžeme dovolit. Z našeho chování v průběhu sezóny jsem zklamán mnohem víc, než z naší hry.

V týdnu jsem od Řezyho dostal tuto SMS: ... až bude pískat příště, uvidíš mou druhou stránku, jakej umím být kliďas.

Dlouhý - Donoval - Krejcar, Řezáč, Kořínek - Tuček, Stehlík, Rejdík, Nešvera - Panáček, Muller

65. Furthner za Panáčka, 72. Raif za Řezáče, 80. Pázler za Nešveru