12. kolo TJ Slavoj Zvoleněves – SK Stehelčeves 3:5 (1:4)
STŘELCI: 40. Porazil Michal, 55. Verbíř Petr, 80. Suchánek Ondřej - 10. Skořepa Stanislav, 15. Krejčí Jan, 22. Skořepa Stanislav, 44. Skořepa Stanislav, 70. Skořepa Stanislav
Loňský účastník OP a můj mateřský klub Zvoleněves měl určitě větší ambice, než hrát ve středu tabulky, bez Nešvery, Panáčka, Cáby a Maška, zraněné nepočítaje, jsme však mohli jen překvapit a to i přesto, že již mohl nastoupit uzdravený Skořepa. Ten se sice párkrát již v sestavě objevil, leč hodně limitován zraněním.
A že je připravený na 100% bylo zřejmé od začátku utkání. Hrál s velkou chutí a ostatní mu zdatně sekundovali. Velký problém měli především zadáci domácích, které několikrát překvapil aktivní forčekink našich útočníků a z chyb přišly i naše branky. První již v 5.min. když Skořepa vlítnul do vápna do poněkud rozvážné rozehrávky soupeře a střelou k tyči otevřel skóre. Domácí gól moc nerozhodil a snažili se podobně jako my o útočný fotbal. A tak o vzruch před oběma bránami nebyla nouze. Naše akce byly nebezpečnější, o gól si říkala střela Skořepy a také Stehlíka (ten z velkého úhlu měl asi přihrávat před branku). Po zásluze jsme proto v 18.min. zvýšili opět díky Skořepově napadání obrany. Po jeho akci ukázal klid v koncovce Krejčí. Když jsme ve 22.min. přestáli velkou šanci Zvoleněvsi (útočník si na mokrém terénu posadil Donovala, jeho střelu vykryl Dlouhý nohama) a z rychlého protiútoku z vlastní poloviny (Skořepa vybídl přihrávkou Stehlíka k zatažení míče a naběhl si před branku) jsme zvýšili na 0:3, rozhodl se trenér domácích Hanzlík hned ke trojnásobnému střídání. Na hřišti se také objevil v záloze náš dorostenec Dobrocsanyi, ten svou rychlostí dělal naší pomalejší pravé straně velké problémy a domácí nás začali přehrávat. Inkasovali jsme však ve 40.min. po akci z levé strany, kterou jsme přerušili jen faulem. Z TK zakroutil míč jeden ze střídajících Porazil ke vzdálenější tyči. Snížení našeho nadějného náskoku nás donutilo k větší aktivitě a ještě do poločasu jsme si vytvořili dvě velké šance. Nejprve Kopřiva přestřelil z metru prázdnou branku (opět po akci Skořepy) a ve 44.min sám Skořepa přešel krátkou kličkou přes obránce a navýšil naše vedení na třígólová rozdíl.
Že utkání není rozhodnuté, bylo zřejmé od úvodního hvizdu druhého poločasu. Zle nám začali zatápět, v 46.min Dlouhý nohou zabránil jasnému gólu, pár dalších šancí zazdili domácí sami a ve 49.min snížili po TK, když se míč odrážel v malém vápně od nohy na nohu, až ho s trochou štěstí dopravil za čáru Verbíř. Jenže dominantní na hřišti byl Skořepa. V 51.min. zatáhl míč z vlastní půlky na roh velkého vápna a pumelicí nedal dorostenčíkovi ve Zvoleněvské brance šanci. Začal jsem věřit ve vítězství. Soupeř však kousal i nadále. V 63.min. rozebral naší v tu chvíli hodně statickou obranu rychlými přihrávkami a křížná střela orazítkovala tyč. Na balón naštěstí nedosáhl dobíhající hráč. Po zvoleněvské dvacetiminutovce jsme se opět chopili iniciativy my s myšlenkou na poklidný závěr utkání. Sice jsme si ještě sami zkomplikovali situaci, když po hrubce na půlce jsme pustili Suchánka do brejku a domácí snížili na 3:5, větší drama jsme však již nedopustili.
Kdo se četbou prokousal až sem, nabude dojmu, že za nás hrál jen Skořepa. Ano, podal výborný výkon, ale s ním se zvedla celá naše hra směrem dopředu a konečně jsme začali hrát fotbal. Pochvalu si také zaslouží Procházka, který odmakal černou práci v defenzívě málo vídaným způsobem.