16. kolo TJ Sokol Olovnice – SK Stehelčeves 0:2 (0:0)
STŘELCI: 67. Skořepa Stanislav, 85. Kořínek Tomáš
Zajímavě zrcadlově se seřadila tabulka po 15. kole. V čele suverénní Uhy, které i přes dvojnásobnou ztrátu v prvních jarních kolech o postup jen těžko někdo připraví, za nimi skupinka pronásledovatelů v čele námi usilující o druhé, barážové místo, uprostřed bezstarostné Žižice, následuje skupinka, které na rozdíl od té první de o to baráži se vyhnout a na posledním místě se krčí poslední Olovnice, kterým od sestupu může pomoci jen (administrativní) zázrak. Anebo aby se hodně rychle chytli a začali ve velkém bodovat.
Protože v Olovnici se nám v poslední době herně moc nedařilo, trochu jsem se obával, abychom to nebyli my, na kom se chytnou. Začátek zápasu tomu sice nenasvědčoval, podobně jako v minulém kole jsme spalovali jednu šanci za druhou. Jmenuji ty z první dvacetiminutovky. Skořepův TK z 25m šel přímo na brankáře, i tak s ní měl velký problém, centrovaný TK Donovala na Hafenrichterovu hlavu, taktéž do brankáře, Stehlíkova hlava po rohu vedle, další hlavička nad, tentokrát v podání T.Kořínka (sám na malém vápně před prázdnou brankou), Skořepa neuspěl sám proti brankáři. A pak znenadání se ukázali domácí. Rychlý protiútok do otevřené obrany a jen díky skvělému zákroku Dlouhého se skóre neměnilo. Hra se potom částečně vyrovnala a domácí se dostávali do hry našimi zbytečnými fauly v blízkosti pokutového území. U nás ještě zahrozili hlavičkami Hafenrichter a Frýdl.
A když se neujmuly ani šance Hafenrichtera a T.Kořinka z úvodu druhého poločasu, ucítili olovničtí, že jsme k poražení. Nějak jsme rezignovali na kombinační hru, hráli jsme hodně individualisticky a místo, abychom míč podrželi, nakopávali jsme míče na útočníky, kteří bez podpory zálohy se neuměli proti s velkým nasazením hrající obraně prosadit. Tvrdá nepříjemná hra soupeře vyváděla naší ofenzívu z konceptu, na hřišti se značně přiostřily souboje a s postupem času se situace obracela. Domácí se nás snažili zatlačit na naší půlku a dostávali se i do šancí. Otevřenější obrany jsme využili ke dvěma nebezpečným brejkům. Po Tučkově zatažení až k brankové čáře odkopl na poslední chvíli obránce před Skořepou a v 67.min. jsme po průniku Skořepy a jeho střele na vzdálenější tyč konečně skórovali. Nicméně ani gól soupeře nezlomil a nadále příkladně bojoval a jejich výkon šel nahoru. Na rozdíl od našeho, ten šel s přibývajícími minutami dolů a jen se štěstím jsme drželi vedení. V 71.min. střelu z boku zastavila tyč, nepříjemné byly i standardky Olovnice. A tak jako vysvobození přišel gól T.Kořínka v 87.min. Tradičně po Hafenrichterově rohu, netradičně nohou. Střelec se blýskl i na druhé straně v samotném závěru, když obětavě skluzem na hranici sebeobětování vypíchl na brankové čáře.
A na závěr? Bída. Za druhý poločas jsme si nezasloužili vyhrát. A ještě jeden postřeh. Večer v hospodě pochválil asistent trenéra Procházka M.Kořínka, jako nejlepšího našeho hráče. Souhlasím s ním.