23. kolo FK Žižice – SK Stehelčeves 3:6 (0:3)
STŘELCI: 48. Klempt Robin, 67. Císař Marek, 90. Eichler Tomáš (pen.) - 8. Hafenrichter Pavel, 26. Skořepa Stanislav, 39. Skořepa Stanislav, 54. Stehlík Jiří, 69. Nešvera Tomáš, 86. Nešvera Tomáš (pen.)
A bylo nejhůř! Když jsme před odjezdem do Žižic přepočítali stavy, nezbylo mi, než si jít pro kopačky. Proti předpokladům přibyl ke zraněným Kopřiva, jeden dal přednost chatě, jiný zase nezvládl životosprávu na probíhajícím Dřetfestu. I tak jsem byl desátý (nenechte se mýlit zápisem o utkání, Tuček tam nebyl). No, a když jsme přijeli na místo, na ploše se již rozcvičovalo 18 hráčů domácích. Prý se poprvé sešli komplet. Přesto jsme hlavy nevěšeli, i nám se vlastně sešlo to nejlepší, co momentálně máme k dispozici. Takže na hřiště se šlo oboustranně optimisticky naladěně.
Před zápasem jsem si stanovil taktiku. Hlavně moc nepřekážet, při našem útoku roztahovat hru na druhou stranu a vázat tím na sebe jednoho obránce a při rozehrávce soupeře jí co nejvíce narušovat. A vše nechat na jiných. A kluci hráli perfektně. Pěkně odzadu a při každé příležitosti vysílat do rychlých kontrů oba krajní záložníky. Ti svou rychlostí dělali v domácí obraně řádný průvan, a když bylo potřeba, doplnili je i záložníci střední. A protože svými výkony nezaostávali za zálohou ani zadáci, optimismus z domácích rychle vyprchával. Načala je v 8.min. branka hned z první naší vážnější akce, po které jsme kopali roh. Ten zahrával Hafenrichter, střelu zakroutil k bližší tyči a brankář pod velkým tlakem Stehlíka si míč do brány ještě dorazil. Žižice se snažily, přitlačily nás k vápnu, ale výborná obrana je prakticky k ničemu nepustila. Snad dvě tři střely z poza vápna mohly být nebezpečné, ale to by musely být přesnější, takže Dlouhý zas až tak moc práce neměl. Rozhodující pro vývoj utkání byla Skořepova čtvrthodinka. Ve 26.min. zvýšil křížnou střelou k tyči a ve 39.min. v brejku obstřelil vybíhajícího brankáře. Mezi tím ještě jeden brejk trestuhodně zahodil, když brankáře ranou pouze sestřelil.
Ve druhém poločasu svitla dvakrát soupeři jiskřička naděje. Poprvé ve 48.min., když střela Klempta (s jeho otcem jsem před 30.lety hrál za Zvoleněves) z poměrně velké dálky na hodně měkkém povrchu po odpoledním slejváku podklouzla Dlouhému pod rukou a domácí viditelně ožili. To byly asi pro nás nejhorší chvíle zápasu. Do konce daleko a sil nebylo na rozdávání. Nic mimořádného však Žižice nevymyslely a když v 54.min. upravil Stehlík na 1:4, zápas se vrátil do starých kolejí. A gól to byl kuriózní. Střela z velkého vápna se totiž Stehlíkovi vůbec nepodařila a okomentoval si jí nepublikovatelným výrazem. Pro brankáře to měla být lahůdka do koše, ale ani nevím jak, míč mu v náruči zaskotačil a proklouzl do branky. Podruhé jiskřička naděje pro domácí zablikotala v 67.min. když Císař snížil na 2:4. Blikotala však jen pár desítek vteřin, protože z protiútoku nám Nešvera vrátil tříbrankové vedení neskutečnou pumelicí z úhlu pod víko. A ještě chudák dostal vynadáno, že nepřihrál. V samotném závěru pískl ještě rozhodčí Nykl (ze začátku nám trošku připískával, asi ze soucitu) po penaltě na každé straně za fauly, za nás proměnil Nešvera, za domácí upravil na konečných 3:6 Eichler.
Uznale smekám před celým týmem. Hráli jsme zodpovědně, s velkým nasazením a hlavně jsme předčili domácí fotbalovým umem. Nechali jsme na hřišti vše, i já se snažil do posledního dechu alespoň skromně přispět k úspěchu (není pravda Michale F. že jsem byl od 30.min. v bezvědomí - důkazem jsou mi tyto postřehy). Velké uznání mám i pro domácí, protože hráli i přes pro ně hodně frustrující prohru férově a porážku unesli bez záludností. Největším hrdinou zápasu však byl Michal Kořínek. Nejen, že celý zápas hrál skvěle, ale obětavě dohrál s vykloubenou klíční kostí po pádu někde kolem 80.min. Michal je po operaci a přeji mu brzké uzdravení.