4.kolo Smečno - SK Stehelčeves

V hodně osekané sestavě míříme na půdu nováčka do Smečna. Bez čtyř rybářů, stále zraněného Frýdla a výřečného Donovala (5 SU natvrdo) nezbylo trenérovi nic jiného, než se nominovat na post stopera. Což o to, jemu věřím, že utkání zvládne. Horší je, že do utkání, naštěstí jako náhradníky nominoval i mě a Dejma... Chce se mi napsat, škoda, v silnější sestavě by Smečno nemělo být problém. Jenže jak jsme v téměř kompletní sestavě dopadli v Tuřanech.

Zápas začal divácky celkem zajímavě. Domácí spoléhali na rychlé protiútoky a důraz, kterým nás přehrávali v poli, my jsme zase hrozili standardkami, především pověstnými Řezáčovými auty. A tak bylo rušno před oběma brankami. Po jednom Řezáčově autu ve 4.min. Stehlík prodloužil na Panáčka a ten hlavou nastřelil břevno. Domácí měli největší příležitost ke skórování v 9.min. po centru do vápna na neobsazeného hráče. Ten však hlavou netrefil vůbec ideálně. Obě akce byly přímo modelové a šablonovitě se opakovaly po celé utkání. Nepřesnost v zakončení smečenských, kteří pálili z každé pozice a nedůraz našich hráčů před soupeřovou brankou určili bezbrankový poločasový výsledek.

Do druhého poločasu nastoupili naši borci značně nekoncentrováni a jen zbrklost domácích útočníků nás držela ve hře. Gólem mohl skončit hned první útok, když po křížné přihrávce za naši obranu střílel útočník z malého vápna 5m vedle. Čtvrthodinu trvalo, než se naše hra zkonsolidovala a pak se dlouhé minuty hrál ve středu hřiště nezajímavý fotbal bez šancí. Domácí divák za mnou nazval dění na hřišti holomajznou. Tak kritický já bych asi nebyl, vždyť občas se, slovy klasika, objevili i vlašťovky. Jako třeba střela smečenských z velkého vápna v 69.min. kterou Dlouhý elegantně vyboxoval, či naše šance po Poláčkově rohu v 71.min. Při výskoku si sice naši dva hráči zcela evidentně překáželi, míč ale propadl k překvapenému Řezáčovi ke vzdálenější tyči a jeho střela holení se přehoupla přes břevno. Již již se zdálo, že utkání spěje k remíze, protože neschopnost obou týmů ve hře dopředu byla zřetelná, když poprvé v utkání chyboval náš jinak dobře hrající stoper. Vysoký nákop z nouze z půlky měl bez problémů odvrátit, leč minul a pro míč si doběhl útočník do vápna a střelou podél brankáře otevřel skóre 1:0. Naši se sice snažili ještě zvrátit výsledek, nelze říci, že ne. Jenže někdy mám pocit, že na hřišti jsou tři mančafty, soupeř, my a Stehlík, se kterým nikdo nechce hrát. Jirka po celé utkání, a nejen to dnešní, hledá někoho, kdo by s ním chtěl zahrát fotbal a protože nikoho nenachází, dře uprostřed hřiště sám zvědavě pozorován svými spoluhráči. Konec zápasu byl k nám neskutečně krutý. V 87.min byl Dlouhý u míče později než útočník a místo míče trefil soupeřovu nohu. Penalta a 2:0. No, a na závěr po řetězci chyb již jako by demoralizované ofenzívy osamocený útočník na malém vápně upravil na konečných 3:0.

Dlouhý- Keller- Kořínek, Řezáč, Ševčík - Krejcar, Stehlík, Pázler, Poláček - Panáček, Kóňa

66.min Raif za Panáčka 82.min Muller za Krejcara 88.min Furthner za Kóňu