7. kolo SK Stehelčeves – TJ Sokol Neuměřice 0:4 (0:3)
19. Bauer Tomáš, 20. Bauer Tomáš, 27. Jaroš Tomáš, 77. Feigel Jiří
Po těsné prohře s jedním z favoritů v minulém kole jsme proti Neuměřicím byli jednoznačnými favority a jen málokdo by tipoval jiný výsledek než výhru. Situaci nám částečně komplikovalo, že chybělo sedm hráčů ze základní sestavy, i tak jsem i já byl optimistou. Papírově nejsilnější řada byla obrana a čekal jsem, že směrem dopředu by se mohl prosadit poprvé nastoupivší Hutr, který před rokem proti stejnému soupeři skóroval dvakrát. Ukázat se mohl i jeho kolega v útoku Pázler, který má větší ambice než střídat na závěry utkání.
My jsme sice začali tlakem, ale hned v úvodu utkání si zaběhl pro míč za obranu hostující útočník, octl se před naším brankářem Řezáčem, který nohou zabránil jistému gólu. Naši nadále útočili a dostali se i do několika menších šancí. Dokonce jsme i skórovali, gól však pro údajný ofsaid nebyl uznán. Jenže přišla 20.min. a v ní hned 2x zklamala řada, na kterou jsem nejvíc v tomto utkání spoléhal a to sice obrana. Oba góly padli po centru z levé strany soupeře téměř od rohového praporku na malé vápno, kde dorážel do prázdné branky Bauer. A nebylo to všechno. Ve 27.min. se před velkým vápnem srazili dva naši hráči a rozhodčí pro mě trochu překvapivě odpískal faul proti naší brance. Na střelu Jaroše podél zdi špatně postavený Řezáč ani nezareagoval. Ani nepříznivý stav 0:3 však nemusel být rozhodující, protože v poli jsme stále hosty přehrávali a kdo ví, jak by se utkání vyvíjelo, kdyby ve 35.min. neodstoupil zraněný Hafenrichter. Pak už nebylo co řešit. Hosté se soustředili na bránění a nehnali se zbytečně dopředu. A naši? Tragédie a zmar. Až do konce zápasu jsme si i přes územní převahu nevytvořili nejmenší šanci, jediný hráč, který byl schopný něco dopředu vymyslet Stehlík byl hodně opuštěný. Ostatní ofenzivní hráči jako by na hřišti nebyli a výsledkem byla nezáživná hra hluboko pod úrovní lll.třídy. Podobným neumětelem byl i hlavní rozhodčí mladý Braborec. Čím však oplýval, byla arogance, s jakou jednal před zápasem při vyplňování zápisu. S něčím podobným jsem se ještě nesetkal. Avšak jeho sebevědomí, to bylo někde na úrovni divize. Čtvrtý gól Feigela v naší síti jen dokonal naši potupnou prohru.
Marně přemýšlím, kdy jsme naposledy podali tak špatný výkon. K něčemu je to však dobré. Z nadoblačných výšin jsme se ocitli zpátky na zemi. Bylo by načase, kdyby si mančaft uvědomil, že k úspěchu je zapotřebí, aby na hřišti hrálo všech 11 hráčů a ne aby si polovina lidí myslela, že to za ně odehraje někdo jiný. A ještě drobná poznámka, Skořepa v zápisu není mladý Standa, ale starší, tedy náš trenér.