1. kolo SK Otvovice – SK Stehelčeves 1:2 (pen. 2:3) (0:1)
Kdo čekal, že po heroické výhře nad Dřetovicemi budeme na další mistrák čekat dlouhých 10 měsíců! Ale dočkali jsme se a snad nová sezóna se po dvou nedohraných konečně dohraje, že se svět vrátí k normálu. Během pauzy se v hráčském kádru změnilo jen málo, změny však hodně přispějí ke zkvalitnění, což posily ukázaly v přípravě. S úctou ke stáří to vezmu od nejzkušenějšího. Přišel další dřetovický hráč Dan Shon, který i ve svých 45. letech bude patřit ke stavebním kamenům, což bezezbytku platí i o Tómovi Kořínkovi (netřeba ho představovat), ale i o nadějném dorostenci Lukáši Dobrocsanyim, který se vrátil ze svého angažmá ve Zvoleněvsi. Do přípravy se zapojili i další dorostenci, takže v případě potřeby bude kam sáhnout
Toto rozšíření kádru přišlo vhod hned v úvodním kole proti Otvovicím, protože ke dlouhodobě zraněnému a navíc potrestanému Skořepovi (nejspíš si nezahraje celý podzim) přibyli i zranění Kopřiva a M.Kořínek a také Shon, Cába a Pázler. Přesto jsme byli jednoznačně favorité, jenže kdybych všem přítomným položil otázku, kdo po sedmi loňských ukončených kolech byl v čele, nikdo by si nevzpomněl, že to byli právě Otvovičtí, a to i díky tomu, že nás porazili na našem hřišti vysoko 4:1.
A první poločas prognózy jasně potvrzoval. Byli jsme lepší ve všech směrech, soupeře jsme přehrávali především rychlostí kombinace a kolem postarších hráčů Otvovic jsme jen lítali. A přišly i šance. První přišla hned ve 3.min, Stehlík však po krásném centru do vápna Ločárka netrefil branku. Hrálo se prakticky na domácí polovině a po několika menších šancí přišla ve 13.min další velká. Svůj um předvedl Dobrocsanyi, kličkou se zbavil svého strážce, střela na branku však neměla potřebnou razanci a domácího brankáře nepřekvapila. Podobně si počínal i ve 26.min, když vychytal v obrovské šanci Hafenrichtera, na které měl velký podíl křížný centr Stehlíka. Z následného rohu jsme orazítkovali tyč. Úspěšní jsme byli až ve 34.min. Procházka poslal TK až do malého vápna a tam se prosadil hlavou, tak jak ho známe z minulosti, T.Kořínek. Hodně vzruchu přinesla 43.min. Nejprve se v další své šanci ocitl Dobrocsanyi. V sólovém úniku sice prostřelil výborného Peřinu v brance soupeře, ale míč doskákal vedle tyče do zámezí. Z kontaktu v souboji (trochu to zavánělo penaltou) střelec odkulhal a dožadoval se střídání. Z následného rychlého protiútoku si svou velkou šanci vypracovali i domácí. Nejprve nastřelili břevno a následnou střelu k tyči vytáhl patou T.Kořínek.
Do druhého poločasu jakoby nastoupily jiné týmy, především naše hra se radikálně proměnila. Najednou jsme nebyli schopni si přihrát, prohrávali jsme osobní souboje a to, co jsme předváděli, nemělo hlavu ani patu. Toho využívali zkušení otvovičtí hráči a zatlačili nás před naše vápno a vše vyvrcholilo v 53.min, kdy nastřelili tyč. Pár dalších šancí zlikvidoval Struhár. Když se po čtvrthodině zdálo, že se postupně dostáváme z nejhoršího, přišla v 66.min Ločárkova volejbalová smeč ve vápně a vyrovnání z následné penalty. Teprve ke konci zápasu jsme zase převzali iniciativu, ovšem bez gólového efektu.
Penalty předcházela humorná situace, když rozhodčí netušil, zda se toto pravidlo nezrušilo a šel se poradit s přítelem na telefonu. Za nás postupně Procházka a Donoval proměnili, Stehlík a Dobeš ne, rozhodovala pátá série ve které byl Hafenrichter úspěšnější, než jeho protějšek.
Z naší strany dva rozdílné poločasy. V prvním parádní výkon, hra měla možná i druhotřídní úroveň a ve druhém to byla sotva čtvrtotřídní holomajzna.